Obr. 4.: Princip a rozdělení sil při odrazu z chodidel vedle sebe

(schematické znázornění  hráče zepředu).

Z obrázku 4A je zřejmé, že rozhodujícími faktory pro intenzitu odrazu úniku stranou je velikost svalové síly a směr jejího působení. Samotná velikost svalové síly F_m se dá ovlivnit posilováním svalstva dolních končetin, směr působení svalové síly pak postojem. Dominantním faktorem postoje je úhel a, svíraný holení a podložkou.  Platí, že svalovou (F_m) i reaktivní (F_r) sílu je možno podle pravidla o rozkladu sil rozložit do horizontální a vertikální složky podle rovnice:

F_mhs = F_m . cos a a    F_mvs = F_m . sin a (2)

F_rhs = F_r . cos a a    F_rvs = F_r . sin a (3)

Z rovnic (2) a (3) vyplývá, že se zmenšováním úhlu a narůstá horizontální složka svalové i reakční síly (F_m resp. F_r) a klesá vertikální složka obou sil, zvětšením úhlu a narůstá naopak vertikální složka sil F_m i F_r a klesá velikost jejich horizontální složky. Pro únik stranou je tedy žádoucí, aby vertikální složka svalové i reakční síly byla co největší, a tedy úhel a co nejmenší. A právě zmenšování úhlu a je limitováno dvěma faktory:

F_t > F_xhs (4)

O velikosti třecí síly (F_t) rozhoduje materiál (podrážka boty hráče a povrch hřiště – jsou definovány součinitelem tření) a přítlak boty na hrací plochu, tj. vertikální složka svalové síly. Pokud klesá úhel a, klesá i přítlak na podložku a tím třecí síla. Současně roste horizontální složka F_xhs až do okamžiku, kdy již nerovnost (4) není splněna. To se projeví uklouznutím nohy stranou při odrazu.

Má-li dojít k jakémukoliv pohybu z postavení na obr. 4, musí být splněn i další vztah:

F_m > F_g (5)

F_m v nerovnosti (5) je vektorový součet všech svalových sil působících na levé a pravé chodidlo. Reakční síla F_r působící z těžiště a daná vztahem (1) má shodnou velikost vektorového součtu svalových sil, ale směr jejího působení je opačný. Pokud vektorový součet svalových sil F_m působících na obě chodidla je menší nebo roven F_g, znamená to, že hráč je bez pohybu. Pokud jsou velikosti svalových sil a směr jejich působení shodné, pak vyvinutím takové svalové síly na obě chodidla, jejíž vektorový součet je větší než je gravitační síla, dojde k pohybu, který je směřován kolmo vzhůru (viz obr. 4A).

O pohybu stranou rozhodují poměr velikostí vertikálních a horizontálních složek reakční síly (F_rvs a F_rhs) na každé z chodidel hráče a dále úhly a_L a a_P svírané podložkou a směrem působení svalové síly na levé a pravé chodidlo (viz obr. 4B). Úhly a_L a a _P a tím i poměr sil F_rvs a F_rhs se dá ovlivňovat pohybem dolních končetin v kolenou spojeným s přenosem těžiště (viz srovnání obr. 4A a 4B). Takovým pohybem dochází ke změně úhlů a_P pravé a a_L levé nohy, tím i ke změnám směru působení svalových a reakčních sil, jejich vertikálních a horizontálních složek na jednotlivá chodidla (obr. 4B). Takový přesun sil se projeví pohybem stranou ve směru působení vektorového součtu reakčních sil (viz obr. 4B).

V této souvislosti nelze souhlasit s tvrzením, že „vyražení do nového směru lze dosáhnout jedině přenesením váhy na odrazovou nohu tak, aby koleno bylo nad chodidlem“ (TŮMA 2007), neboť jak ukazuje obr. 4B, směr působení svalové síly od kolene k chodidlu je v takovém případě téměř kolmý k podložce, a tedy

a ? 90^o =>  cos a ? 0 a tedy i horizontální složka síly F_rhs = F_r . cos a ? 0

což znamená, že takové přenesení svalové síly na chodidlo by mělo za následek vznik reakční síly kolmé k podložce (hrací ploše) a tedy pouze výskok. Případně, pokud by došlo v kolenním kloubu ke koncentraci svalové a gravitační síly působící ve směru stehenní kosti a reakční síly působící kolmo na podložku ve směru holeně, pak by mohlo dojít podle velikostí všech zúčastněných sil k přetížení kolenního kloubu až ruptuře vnějších křížových vazů.

2. Metodika nácviku uvolňování s míčem

Správné pochopení teoretických aspektů uvolňování s míčem vytváří prvotní předpoklad pro stanovení cíle nácviku v jednotlivých fází ad a – ad e a následně celého řetězce pohybů. Proto se tato část práce bude dále zabývat úskalími výše uvedených jednotlivých fází uvolňování s míčem opět po jednotlivých fázích. V samotném praktickém nácviku nelze vždy důsledně oddělit jednotlivé fáze uvolňování s míčem od sebe, a tak se stává, že v řadě cvičení nacvičujeme několik fází současně a/nebo k již zvládnutému nácviku jedné fáze uvolňování s míčem připojíme v dalším cvičení fázi následující.

ad a   start bez míče a ad b   chytání míče v pohybu

eliminaci vlivu jak startu bez míče, tak i chytání míče v pohybu můžeme začátečníkovi vyřešit vhodnou metodickou řadou průpravných cvičení tak, aby zakončením těchto průpravných cvičení byl vždy i doskok do optimální pozice pro uvolňování s míčem:

Příklady cvičení:

1. dvojice hráčů ve vzdálenosti 1,5-2m za sebou se pohybuje klusem vpřed; přední z nich má míč. Hráč s míčem nečekaně zastaví, upaží ruku s míčem (nepravidelně vpravo i vlevo). Na tento optický signál vyráží zadní hráč, bere v běhu vpřed z upažené tuky míč a dopadá současně na obě chodidla postavená vedle sebe pro uvolnění s míčem. Tím se pořadí hráčů změní a dvojice opakuje v cvičení,
2. viz cvičení 1, ale hráč s míčem z upažené ruky nadhodí míč mírným obloukem,
3. dvojice hráčů s jedním míčem, 2-3m vedle sebe se pohybuje během vpřed stejnou rychlostí. Hráč s míčem ve třetím kroku přihrává z vytažené ruky, druhý hráč po chycení míče dopadá na obě chodidla vedle sebe,
4. viz cvičení 3, ale na optický signál vytažené ruky přihrávajícího hráče chytající hráč ostře zrychlí běh vpřed a cvičení 3 provede v max. rychlosti,

ad c   doskok pro uvolňování s míčem

pro nácvik doskoku do optimálního postavení a následného výpadu stranou s výhodou použijeme bloku průpravných cvičení z oblasti tréninku práce nohou (z anglického Step Work Training – SWT, viz např. CHUNG, 1993). V obecné přípravě se jedná především o soustavu cvičení, jejíž cílem je naučit hráče cíleně a vědomě přenášet váhu z jedné nohy na druhou, a to s použitím různých pomůcek (žebříky, švédské lavičky, obruče a další – viz VOPELKA, HUBAL, 2004), ve speciální přípravě potom cvičení SWT, jejichž příklady jsou uvedeny následně (viz Příklady cvičení 5-12).

Uvedených skokových cvičení se zapojením jedné nebo obou nohou je další celá řada, jejich uplatnění záleží jen na fantazii trenéra, který ale každý pohyb, než jej aplikuje, musí zhodnotit z hlediska jeho účelnosti vzhledem k požadovanému úkolu – naučit cvičence cílenému přenášení váhy těla z nohy na nohu a nezávislému pohybu dolních končetin bez návaznosti na pohyb trupu.

Příklady cvičení:

1. hráč zaujme optimální postavení po doskoku a odrazem z obou nohou vyskakuje směrem nahoru, v nejvyšším bodě se dotkne kotníky o sebe a dopadá zpět do původního postavení (stejně silný odraz z obou nohou),
2. hráč zaujme optimální postavení po doskoku a odrazem z obou nohou skáče vzad současně se „stažením“ obou nohou při doskoku na šířku tří chodidel, bez zastavení nebo meziskoku se okamžitě znovu se odráží a vrací se zpět do výchozí pozice,
3. viz cvičení 5, ale hráč se odráží tak, aby doskakoval posunut střídavě vlevo a vpravo o vzdálenost obou nohou od sebe (hráč musí přenést při skoku vpravo váhu těla na levou nohu, při skoku vlevo na pravou nohu a skákat stranou - nestejně silný odraz z obou nohou, dosahovaný změnou svalové síly),
4. viz cvičení 7, ale hráč mění směr skoků stranou na zvukový signál trenéra,
5. viz cvičení 5, ale hráč doskakuje s otočením o 180^o
6. viz cvičení 7, ale hráč doskakuje s otočením o 90^o
7. viz cvičení 5, 7-10, ale hráč má cvičení ztíženo tím, že mezi koleny svírá míč (nácvik držení nohou v popsané optimální pozici – viz obr. 2B a 2D),
8. viz cvičení 6, ale po návratu do optimální pozice střídavě odskok vlevo na levou nohu a z levé nohy zpět do optimální pozice nebo odskok vpravo na pravou nohu a z pravé nohy zpět do optimální pozice.

ad d   časový úsek pro klamavé pohyby

k nácviku klamavých pohybů použijeme stejné sady průpravných cvičení jako v případě nácviku přenášení váhy a těžiště (viz Příklady cvičení 5-12), jen při nich větší důraz klademe na současný klamavý pohyb trupu a ramen,

ad e   start s míčem podle zvolené trajektorie

základním úkolem této fáze uvolňování s míčem je nacvičit vyražení do nového směru po dopadu na chodidla vedle sebe, a to vše v závislosti na chování či reakci bránícího hráče. Řadu velmi pěkných průpravných cvičení pro řešení uvedeného úkolu byla publikována v již  opakovaně citované publikaci (TŮMA 2007), další analogická cvičení závisejí především na vlastní tvůrčí invenci trenéra, který problematiku uvolňování s družstvem nacvičuje. V řadě případů se ale osvědčilo použít průpravná cvičení pro doskok na chodidla vedle sebe, pouze s tím rozdílem, že cvičení nekončí doskokem, ale až vyražením do nového směru:

Příklady cvičení:

1. viz cvičení 1, resp. 2, ale po doskoku na chodidla vedle sebe se hráč podle dohody uvolňuje jednokrokově buď na shodnou nebo na opačnou stranu, kterou hráč podávající míč upaží a cvičení zakončí výskokem s naznačením střelby,
2. viz cvičení 13, ale po doskoku na chodidla vedle sebe se hráč podle dohody naznačuje jednokrokové uvolnění dohodnutým směrem, poté se uvolňuje na opačnou stranu
3. cvičení ve trojicích s jedním míčem; dva hráči si na vzdálenost cca 3m při couvání přihrávají míč, třetí se pohybuje během vpřed po ose spojnice  přihrávajících hráčů. Nečekaně jeden z nich přihrává třetímu a šikmo k němu přistupuje. Třetí hráč po příjmu míče se uvolňuje jednokrokově do protipohybu přistoupení,
4. viz cvičení 15, ale třetí  hráč naznačuje uvolnění po směru pohybu přistupujícího hráče, a následně se uvolní do protipohybu,
5. dva obránci u čáry brankoviště a útočník s míčem; pomocník přihrává útočníkovi míč, v okamžiku zpětné přihrávky přistupuje jeden z obránců šikmo vpřed k útočníkovi a útočník provádí jednokrokové uvolnění do protipohybu přistupujícího obránce
6. viz cvičení 17, ale útočník naznačuje uvolnění po směru pohybu přistupujícího hráče, a následně se uvolní do protipohybu,
7. útočník s míčem a pivot, jeden obránce na čáře volného hodu; pomocník přihrává útočníkovi míč, v okamžiku přihrávky pivot vybíhá do pozice postmana a staví clonu na obránce; útočník provádí jednokrokové uvolnění ve směru postavené clony,
8. dva obránci na brankovišti, pivot bráněný jedním z obránců a útočník s míčem; pomocník přihrává útočníkovi míč, v okamžiku přihrávky přistupuje jeden z obránců šikmo vpřed k útočníkovi a současně vybíhá pivot stavět clonu; útočník provádí jednokrokové uvolnění na stranu postavené clony.

Závěr

Publikovaný postup se snaží vysvětlit základní principy uvolňování s míčem a nalézt z fyzikálního hlediska optimální řešení snad nejběžnější herní situace v házené, 1-1, z pohledu útočícího hráče. Dominantním faktorem kvality nácviku takového motorického učení je především dobře erudovaný trenér, který sám chápe teoretické principy takového pohybu. A pochopení teoretických principů potom vede i k lepšímu výběru a přijímání řady nespecifických i specifických cvičení, potřebných ke zdokonalení práce nohou jeho svěřenců. Je proto prvním úkolem přesvědčit trenéra k vlastnímu učení a pochopení optimálního provedení zadaného úkolu – nácviku uvolňování s míčem. A pro pochopení principu i nácvik se snaží tato práce přinést několik podnětů v podobě nespecifických i specifických cvičení. A teprve v okamžiku, kdy jsou u začátečníka již vytvořeny základní pohybové dovednosti v souhlase s obecnými fyzikálními principy je možno v rámci upevňování dynamického stereotypu nechat hráče upravit si konečnou formu uvolňování podle svých osobních schopností a vlastních anatomických předpokladů.

Použitá literatura

CHUNG Hyung-Kyun, Seminář IHF, Step Work Training, 1993

ŠIMEK Jiří, Házená a děti aneb jak na to, soukromý tisk, Olomouc 2005

TŮMA Martin, Osvojování uvolňování s držením míče, http://www.chf.zdarsko.cz/index.aspx, Informace ČSH, Metodika, Metodické materiály, Praha 15. 3. 2007

VOPELKA Michal, HUBAL Petr, Koordinace, rychlost, síla, Metodická videokazeta nebo CD, Třeboň 2004