SEBEVÝCHOVA HRÁČŮ - KLÍČ K ÚSPĚCHU

ŠVÉDSKÉHO HÁZENKÁŘSKÉHO TÝMU

Per Carlen (Švéd.)

* otištěno v odborném časopise "Handball" - přeložil Petr Novák

Úvod

Švédsko je malá země s pouhými devíti miliony obyvatel, ale švédská komunita je silně zaměřena na podporu sportu. Sport je důležitý pro průměrného švédského občana. Sport byl také důležitým nástrojem v projektování známého švédského sociálního systému. Proto byla švédská společnost silně ovlivněna sportovními ideály. Státní i místní správa vydávají obrovské sumy peněz na sportovní haly a stadiony, aby dali lidem možnost různých druhů sportu.

Například Švédsko má nejvíce zimních stadionů na osobu na světě.

Házená je třetím největším sportem ve Švédsku a házenou zde hraje více dívek než chlapců.

V řeči rozlohy: Švédsko je téměř tak velké jako Španělsko se 40 miliony obyvatel. Ze severu na jih je vzdálenost 2200 km, což pochopitelně vytváří jisté komunikační problémy. Házená se hraje od Kiruny na severu až po Ystad na jihu, ale nejvíce je koncentrována v jižní a střední části Švédska.

V házené se specializace uplatňuje ještě trochu dříve než v hokeji a fotbale, kde jsou děti někdy nuceny se specializovat ve věku deseti let.

To znamená, že házená se může rozvíjet svým vlastním tempem a proto neztrácí talenty v průběhu puberty.

Historie

Švédsko zaznamenalo velké úspěchy v padesátých letech, vítězstvím v letech 1954 a 1958 na MS a stříbrnou medailí v roce 1962. Poté však ztratilo klíč k vítzství a upadlo do stínu ostatních národů. Převzali ho Sovětský svaz, Jugoslávie a Rumunsko. To, že Švédsko ztratilo svůj předstih bylo, dle názoru autora, způsobeno tím, že ostatní země lépe rozvíjely tréninkové metody. Jinými slovy: Švédsko trénovalo velmi málo a s malou efektivitou!

Začátek

Švédský návrat začal přibližně ve stejnou dobu, kdy SRN začalo přebírat dominanci východní Evropy a vyhrálo vytouženou medaili na MS v roce 1978. Švédsko zůstalo daleko vzadu na jedenáctém místě. Od tohoto okamžiku se mohly věci pouze zlepšovat.

Švédsko vypadlo z kvalifikace o OH 1980 v Moskvě, kde NDR porazilo SSSR ve vysoce dramatickém finále. A zatímco byl německý brankářský hrdina Wolfgang Schmidt oslavován, připravovalo se Švédsko na MS 1982 v SRN.

Švédsko věřilo, že toto je ta správná doba k znovuzískání vedoucího postavení západu. Pro země jako SRN, Švédsko, Dánsko a nově se rodící házenkářskou zemi – Španělsko, to byly jasné vyhlídky.

Ale MS 1982 ukázalo další pád většiny západních zemí s jedinou výjimkou – Dánskem, které se umístilo na se senzačním čtvrtém místě. Také znovu ukázalo převahu SSSR, Jugoslávie a Polska umístnivších se na prvních třech místech, což nepotřebuje dalšího komentáře.

Dokáže se Švédsko a zbytek západní Evropy vrátit na výsluní?

Návrat nového Švédska

Po debaklu na šampionátu v SRN se Švédský svaz  házené začal angažovat ve změnách. Především, změna trenéra národního týmu. Novým mužem pro tuto práci byl angažován Roger Carlsson z Göteborgu. Brzy zjistil zoufalou potřebu hráčů po obsáhnutí nových tréninkových metod a přizpůsobení se požadovanému tréninkovému objemu. Mnoho ze starších hráčů nebylo schopno vypořádat se s novými tréninkovými standardy a opustili národní družstvo, čímž vytvořili prostor pro novou, mladou a vysoce cílevědomou generaci.

S pomocí švédských trenérů atletiky a vzpírání a použitím jejich tréninkových metod vytvořil Roger Carlsson nové prostředí podporující návrat do světové elity. Kde ale najít hráče?

Mít vizi a cíl je lehké, jejich naplnění je obtížné...

Roger Carlsson začal hledat nové hráče. Našel mladého a slibného Björna Jilsena, střelce, který si udělal jméno ve dvaadvaceti letech na MS 1982. Hráče jehož Švédsko hledalo již dlouhou dobu.

Výše podepsanému bylo tehdy dvacet let a strávil s národním mužstvem celou sezonu, ale na MS se nedostal. Mats Olsson, výborný mladý brankář, měl svůj debut na MS 1982. Roger Carlsson pochopil, že našel výchozí materiál, na němž se dá postavit něco velkého:

Hráče, kteří se podrobí tomu, aby tvrdě trénovali a dodržovali vojenskou disciplínu...

Ovzduší švédských soustředění se změnilo. Nadšení mladých hráčů pro svůj sport vytvářelo tlak na jejich starší spoluhráče. Po dvou letech se změnil celý národní tým. Nová generace rychle přijala nová pravidla.

Tým byl důležitější než individuální hvězdy. Žádné primadony. A tvrdé tréninkové metody se zachovaly.

Hra

Švédská házenkářská taktika byla modelována na znacích velkých východoevropských národů: jugoslávské a rumunské středové hře, vysokých sovětských hráčích a fyzické vytrvalosti hráčů NDR. Mix tohoto měl vést k úspěchu.

Naše obrana měla přejít na 6-0 spoléhajíc se na výbornou švédskou, brankářskou tradici a dobře vyváženou spolupráci mezi brankářem a obranou. Toto je stále chápáno jako švédská charakteristika.

Týmový duch byl velmi silný a vůle obětovat vše pro družstvo namísto individuálního úspěchu se pevně ustálila. Toto vytvořilo program bez hvězd a týmovou vůlí tvrdě pracovat v obraně a v tréninkových procesech.

Roger Carlsson  si uvědomoval výhodu využití inteligence hráčů jak na hrací ploše tak mimo ni. Povzbuzoval hráče v tom, aby se účastnili rozvoje nových obraných i útočných taktik a aby se také podíleli o rozhodování a tvorbě společenských aktivit.

Kvůli bojkotu OH 1984 v Los Angeles dostalo Švédsko divokou kartu a možnost kvalifikovat se na MS 1986 ve Švýcarsku. Švédsko se kvalifikovalo na MS 1986 po dramatickém volném hodu v poslední sekundě, který prováděl Björn Jilsen, v rozhodujícím zápase proti Španělsku.

Před MS 1986 a OH 1988 mělo Švédsko skupinu hráčů, kteří se formovali lépe, než tomu bylo kdy dříve. Výsledky jejich fyzických testů byly o 30-40% lepší než testy předchozí.

Družstvo se skládalo z nových velkých talentů, jakými byli: rychlé křídlo Erik Hajas a míčový virtuos Pierre Thorsson. Taktický vývoj pokračoval. Národní tým kadetů přivezl více úspěchů světové třídy. Magnus Wislander, Ola Lindgren a Staffan Olsson ti všichni spojovali sílu Rogera Carlssona.

Klasické finále na MS juniorů v roce 1985 proti SSSR poskytlo definitivní důkaz: Švédsko bylo připraveno.

Hráči převzali zodpovědnost za vlastní fyzickou přípravu a týmový duch byl obrovský.

"Musím tvrdě trénovat a stát se lepším hráčem, protože to dělají ti ostatní." Tak zněl švédský recept.

Roger Carlsson odstoupil z místa trenéra reprezentace po vysoce ceněnném čtvrtém místě na MS 1986, kdy Švédsko prohrálo s NDR 23:24 v zápase o třetí místo a pátém místě na OH 1988.

Více než šest let pokládal základy a získával podporu pro myšlenku osobní zodpovědnosti a potřeby pochopení funkčního kolektivního systému. Opustil tým, který byl mezi čtyřmi až pěti nejlepšími na světě.

Zlatá léta

Švédská házenkářská federace se rozhodla nahradit pana Carlssona Bengtem Johanssonem. Bengtovi bylo šestačtyřicet let, vedl HK Drott Halmstad více než deset let a sám hrál za Švédsko v 72 utkáních. Níže podepsaný, kterého pan Johansson trénoval v sezóně 1979-1980 v Drottu, s ním měl první osobní rozhovor v této věci při návratu z OH 1988.

"Má první myšlenka byla, že je úplným opakem Rogera Carlssona a je trochu zmatený..." Pro tak velkou osobnost jako je Bengt Johansson však nebylo žádné střední cesty mezi úspěchem a chaosem. Toto byla má další slova v roce 1988 a na ně i došlo.

Bengtův vůdčí styl se zaměřil individuální inteligenci a jeho sociální zkušenosti vytvořily harmonii uvnitř skupiny. Udělal vše pro to, aby rozvinul švédskou taktickou hru, jak v obraně, tak v útoku. Různým pohybům byla určena jména pocházející z jeho zvláštního dialektu a jeho energická osobnost udělala ze života na hrací ploše i mimo ni radostnou zkušenost pro každého.

MS 1990 v Československu bylo prvním šampionátem pro Bengta Johanssona a poprvé mělo Švédsko reálnou šanci získat medaili. A podařilo se. Švédsko vyhrálo v dramatickém finále proti svému dávnému rivalovi ze Sovětského svazu. Tento triumf označil začátek neslýchané vítězné éry, trvající dvanáct let – od roku 1990 do roku 2002, s medailemi z každého šampionátu, s výjimkou ME 1996 v Seville. Nepřekonatelné!

Během tohoto období vyhrálo Švédsko následující medaile: MS zlato v roce 1990 a 1999, ME zlato 1994, 1998, 2000, 2002, MS stříbro v roce 1997 a 2001. OH stříbro 1992, 1996 a 2000. MS bronz v roce 1993 a 1995.

Základní sestava ve finále v roce 1990: Erik Hajas, Per Carlen, Piere Thorsson, Ola Lindgren, Magnus Wislander, Staffan Olsson a brankáři Mats Olsson a Tomas Svensson.

Myslím si, že mnoho lidí se mnou bude souhlasit v tom, že to bylo jedno z nejlepších družstev v historii moderní házené. Postup z jedenáctého místa v roce 1982 až titulu mistra světa v roce 1990 byl výsledkem vývoje taktiky hry a fyzických sil, lepšího vedení, trpělivosti, volnosti spojené s odpovědností a nejdůležitější ze všeho – poznání zlatého pravidla, že každý hráč v týmu má stejnou hodnotu.

Další období

Vše jednou končí. MS 2003 přineslo bolestné probuzení pro švédskou házenou. Tým oslabený mnoha zraněními a chudou přípravou skončil na šokujícím třináctém místě. Během zlatých let švédského týmu se mnozí z jeho soupeřů snažili studovat švédský model včetně detailů obraných a útočných činností.

V tuto dobu bylo Švédsko schopno udržet tempo, dále rozvíjet hru a zůstat na vítězné cestě. Ale po letech se také ostatní týmy přizpůsobily švédskému stylu hry, který zlepšovaly v mnoha zápasech hraných proti nám. Švédsko ztratilo své unikátní postavení. Jak na klubové, tak na národní úrovni trenéři kopírují švédský styl vedení se spoléháním se na osobní zodpovědnost a možnost hráčů využít svého vlivu.

Na ME 2004 prohrálo Švédsko důležité zápasy a přišlo o medaile i možnost kvalifikovat se na OH v Aténách. Toto je velká tragédie pro švédskou házenou, ale i pro celý házenkářský svět, protože diváci neviděli velké švédské hvězdy na OH. Období Bengta Johanssona je pryč. Magnus Wislander a Staffan Olsson mají, spíš pravděpodobně měli, poslední šanci být viděni v národním týmu Švédska. Německý triumf byl nejenom logický, ale i zasloužený po dvou předchozích porážkách ve finále ME 2002 a MS 2003. Urputná snaha Slovinska o působivé druhé místo a jejich první medaili stejně tak demonstruje růstový potenciál házenkářské rodiny.

Můžu najít švédský vliv na hru, který posunul Německo k vítězství. Například Německo hrálo obraný systém 6-0 a předvádělo stejný druh týmového ducha a bojovný způsob myšlení jako Švédsko v roce 1990. Jsem přesvědčený, že jsme byli  svědky zrodu nové házenkářské nadvlády na ME 2004: Německa!

Budoucnost

Švédská budoucnost bude stavět na hráčích narozených v roce 1982-1983, kteří vyhráli MS juniorů v Brazílii v roce 2003. Byli dobře připraveni podle švédského systému a unikátního modelu, který byl předáván z generace na generaci již od roku 1980. Švédsko angažuje nového trenéra národního mužstva v roce 2004. To co Švédsko teď potřebuje, je trenér, který bude schopen iniciovat návrat švédského programu, zastavit se a analyzovat.  Zvednout tréninkové metody z roku 1980 a znovu vybudovat týmového ducha oddaného sportu.

Švédsko potřebuje trenéra, který bude mít silné stránky z obou svých předchůdců Rogera Carlssona a Bengta Johanssona. Švédsko potřebuje znovu studovat takové národy, které dnes vyhrávají medaile. Jak trénují a jak hrají. Jinými slovy: proč je Německo mistrem Evropy? Proč jsou Chorvaté olympijskými vítězi?

Švédský model podle Pera Carlena:

Vytvořit úspěšný tým vyžaduje silného vůdce a jasnou strategii.

Najít vůdce/hráče připravené osvojit si vůli po vítězství, kteří jsou schopni spolupracovat se skupinou a kteří jsou připraveni přijmout velký díl zodpovědnosti.

Studovat myšlenky uskutečňované jinými družstvy a rozvíjet je tak, aby byly vhodné pro vlastní organizaci.

Být trpělivý.

Dělat změny všeho v trvalém procesu.

Být schopen říct: "Omlouvám se".